13.1.2017 Jak se máme?

Je čtvrtek večer, a dnes je to 9 dní, co jsou kluci v Brně. Za těch dlouhých 9 dní jsem si opět uvědomila, jak moc jsem pyšná na svého muže. Nedovedu si představit, kolik sil ho stojí tohle všechno s Kubíkem prožívat. Vidět, jak do toho malého usměvavého chlapečka tečou litry antibiotik, výživy, antimykotik a všeho ostatního. Být mu pořád nablízku, a nedat na sobě znát, že už je unavený z toho všeho kolem.

Kubík je velký bojovník, a vypadá to, že zápal plic je na ústupu. Jistotu budeme mít v pondělí po kontrolním CT plic. V pátek ráno se bude rozhodovat, zda Kubík dostane poslední chemo z druhého bloku, a jestli kluci pojedou domů (je možné, že ve chvíli, kdy tohle čtete, už jsou na cestě - korektura je potřeba). Moc doufám, že na nějakou dobu budeme mít od nemocí zase klid, abychom mohli být všichni spolu. Nikdy dřív mě nenapadlo, jak je fajn koukat společně na pohádky. Opravdu je něco na tom otřepaném klišé o tom, že zdraví je nejdůležitější, a proto si opravdu užívejte každou vteřinu se svými rodinami, je to to nejcennější, co v životě máme. My to v téhle nelehké situaci vnímáme daleko intenzivněji, a díky Vám, kteří nám pomáháte, to máme aspoň trochu jednodušší.

Všem děkujeme za podporu, je to silný motor, který nás žene dál.

Iva