Držte nám palce

01.11.2016

Dnes je to 3 týdny, co jsme se dozvěděli, že má Kubík leukémii. Za těch dlouhých 21 dní jsme si prošli peklem. Kubík má za sebou několik narkóz, odběrů kostní dřeně, lumbálních punkcí, a hlavně podání chemoterapie, ať už do krevního oběhu nebo mozkomíšního moku. Po 11 dnech hospitalizace byli kluci propušteni domů, a další léčba probíhá ambulantně cca 3-4x týdně.

Jakub dostává spoustu prášků, a vůbec nám to neusnadňuje, stačí abychom vyslovili "prášky", a okamžitě spouští pláč a odmítá otevřít pusu. Jsme nuceni vymýšlet finty, jak je do něj dostat. Vedlejší účinky kortikoidů - změny nálad - jsou celodenní součástí. Velká chuť k jídlu (které samozřejmě musí být čerstvé a s určitým dietním režimem) je pro nás mnohdy až nepochopitelná. Dnes Kubík posnídal jogurt, banán, druhý jogurt, krajíc chleba, a když se konečně dostal ke stolu i David, byl rázem chudší o volské oko a kus sýru.

Dva měsíce po odplenkování je Jakub z 95% zpět na plenách, a nevypadá, že by mu to vadilo. Zítra jedou kluci do Brna na kontrolu, a pravděpodobně bude nutná hospitalizace, aby v narkóze mohli vyměnit centrální katetr, který slouží k podání léků, a bude ho mít po celou dobu léčby. Při každé kontrole je kontrolována krev kvůli hladinám červených krvinek a destiček, a crp kvůli včasnému podchycení zánětu v těle. Pokud by se totiž stalo, že se Kubík v momentálním stavu dostane do styku s "bacilem", je to provázeno rychlým nástupem horečky a až čtrnáctidenní hospitalizací s podáváním ATB. Proto je na místě naše velká opatrnost a zvýšená hygiena.

A jak se máme my, zbytek rodiny? Filda chodí do školy, a snad Kubíkovi i trochu závidí, že nikam nemusí ☺, Terezka je spokojené mimino, hlavně když nemusí cestovat a máma je na dohled. Davida pomalu ale jistě opouští ponorka z toho, že není v práci, on, který nikdy nemarodil, "protože musel do práce", je zavřený doma nebo na cestě do nemocnice. A já? Já jsem snad konečně přijala Kubíkovu diagnózu a nacházím ztracenou rovnováhu, ale je před námi ještě moc dlouhá cesta... Držte nám, prosím, palce.

                                                                                                              Iva